Lidé rozhodují jinak o tom, co znají

Bohumil Frantál z Ústavu geoniky AV ČR analyzoval výsledky 71 místních referend o větrných elektrárnách, která se v Česku konala v letech 2006 až 2025. Z analýzy vyplývá statisticky významná souvislost mezi výsledkem referenda a tím, zda už lidé mají s větrnými elektrárnami bližší zkušenost.

V obcích, kde v době konání referenda už větrné elektrárny v okolí stály, hlasovalo pro jejich další rozvoj průměrně 67 procent voličů, zatímco proti bylo 33 procent. V obcích bez této zkušenosti byl poměr opačný – pro 20 procent a proti 80 procent.

„Projevuje  se efekt familiarizace a  habituace. V obcích, kde už v okolí větrné elektrárny stojí, mají s nimi lidé bližší osobní zkušenost, nemají  takový strach z negativních dopadů a vnímají spíše pozitivní přínosy,“ říká Bohumil Frantál z Ústavu geoniky AV ČR.

Podobná pozitivní souvislost se objevuje také u toho, jak konkrétně je referendum formulováno. U otázek, které uvádějí konkrétní počet větrných elektráren, případně další informace, byl v dosavadních referendech poměr výsledků přibližně 70 ku 30 ve prospěch elektráren. U obecných otázek o možné výstavbě větrných elektráren byl poměr opačný, přibližně 30 ku 70.

„Něco jiného je rozhodovat o konkrétním projektu, jeho umístění a počtu elektráren a něco jiného o obecné představě, že někde v okolí mohou vzniknout větrné elektrárny. Když lidé konkrétní projekt neznají, neměli možnost ho vidět a zažít jeho provoz, přirozeně si nemohou vytvořit vlastní zkušenost,“ říká Michal Janeček, předseda České společnosti pro větrnou energii.

Letošní nový kontext: akcelerační oblasti

Letošní referenda se zároveň odehrávají v novém kontextu. V souvislosti s přípravou akceleračních oblastí se v některých obcích diskutuje o možném budoucím rozvoji větrné energetiky a o počtech elektráren, které by v těchto územích teoreticky mohly vzniknout.

Akcelerační oblast přitom sama o sobě není konkrétním projektem. Její vymezení neznamená, že v daném místě automaticky vznikne určitý počet větrných elektráren ani že už existuje konkrétní investor, umístění a projekt.

Tento nový kontext je potřeba odlišovat od Frantálovy analýzy. Akcelerační oblasti v ní nejsou hodnoceny, protože jde o otázku spojenou až se současnou debatou.

„Pokud se odvede poctivá práce v komunikaci s místními, dostanou ověřené informace a opakovaně se s nimi mluví, pak s akceptací nebývá problém, ta se prohlubuje po výstavbě. To platí dnes stejně jako před dvaceti lety. Akcelerační oblasti svou netransparentností,  nejasností a ve finále absurdními podmínkami nadělají víc škody než užitku. “ říká Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie.

„Když se dnes mluví o akceleračních oblastech, lidé mohou slyšet především představu, že kolem jejich obce jednou vznikne velké množství větrných elektráren, které je obestaví ze všech stran. Akcelerační oblasti jsou ale něco úplně jiného, než konkrétní projekt, o kterém se skutečně rozhoduje. Obava z teoretického rozsahu budoucí výstavby pak lidi může vylekat a oni hlasují proti elektrárnám,“ zakončuje Michal Janeček.

The post V říjnu se bude v Česku rozhodovat o větrných elektrárnách. Lidé hlasují jinak o tom, co znají, než o tom, co si představují appeared first on ČSVE.

Analýza všech 80 větrných akceleračních oblastí ukazuje, že ve třech pětinách z nich nebude možné instalovat ani současné standardní typy větrných elektráren. Nejčastější limity (185 a 200 metrů) odpovídají starším generacím turbín. Pouze 32 zón (40 %) umožňuje instalaci elektráren s výškou do 250 metrů, což odpovídá dnešní nejběžnější technologické úrovni. Nejmodernější větrné elektrárny, které se již projektují, jsou ale vyšší, než 250 metrů. Ty by ale podle návrhu nemělo být možné stavět v žádné ze zón. 

Nižší limity znamenají 2,5 krát méně energie 

Rozdíl ve výrobě elektřiny je přitom zásadní. Pro srovnání: elektrárna splňující výškový limit 160 metrů, což odpovídá technologii z roku 2010, ročně vyrobí zhruba 6,6 milionu kilowatthodin (kWh). Moderní typy s výškou okolo či nad 250 metrů vyrobí přibližně 2,5krát víc elektřiny. Nižší limity tedy v praxi nepřinesou menší zásah do území protože bude třeba postavit násobně větší počet elektráren pro výrobu stejného množství elektřiny. 

„Velkým problémem navržených akceleračních zón jsou plošné výškové limity, které by v praxi znemožnily využití nejmodernějších a nejefektivnějších technologií. Je to podobné, jako kdybychom na dálnici se standardní rychlostí 130 km/h plošně zavedli dva a půl krát nižší rychlostní limit, tedy 50 km/h. Jezdit by se dalo, ale dálnice by přestala plnit svůj účel,“ říká Štěpán Chalupa.

„Akcelerační oblasti mají představovat možnost zjednodušeného a rychlejšího povolování, nikoliv absolutní zákaz projektů nesplňujících obecně stanovené podmínky. Tyto podmínky by proto mělo být možné v rámci standardního povolovacího procesu upravit na základě detailního odborného posouzení konkrétního záměru,” dodává Chalupa.

Graf: čísla v popiscích ukazují výškové limity AO (v metrech)

Samotné akcelerační zóny výstavbu nezrychlí

Zástupci větrného sektoru proto znovu zopakovali, že akcelerační zóny samy o sobě nejsou všespásným řešením. „Důležitější je to, aby povolování větrných elektráren fungovalo důkladně, rychle a předvídatelně a to plošně v celém Česku“ doplňuje Štěpán Chalupa.

„Vedle odstranění výškových limitů a dalších ne vždy logických omezení v akceleračních zónách proto navrhujeme také to, aby i v akceleračních zónách bylo možné postupovat podle standardních pravidel jako mimo ně. Každý projekt by prošel detailním odborným posouzením. To by mělo jasně ukázat, že konkrétní záměr lze realizovat v souladu s předpisy i bez nadbytečně omezujících, obecně nastavených podmínek akcelerační zóny. Projekty by tak nebyly blokovány předem nastavenými, příliš obecnými limity,“ doplňuje Michal Janeček.

Zásadní jsou také další obecně stanovené omezující podmínky a zmírňující opatření, která nejsou navázána na detailní posouzení konkrétního záměru. Pokud nebude možné jejich přiměřenost a vhodnost ověřit individuálním odborným posouzením, může být v některých případech vhodnější akcelerační oblast vůbec nevymezovat.

Akcelerační oblasti pro fotovoltaiku

Návrh akceleračních oblastí pro fotovoltaiku počítá s lokalitami o celkové rozloze přibližně 1 573 hektarů a potenciálním instalovaným výkonem okolo 1,5 gigawattu (GW). Největší koncentrace menších a středně velkých lokalit je navržena ve Zlínském kraji, zatímco nejvýznamnější výkonové plochy se nacházejí zejména ve Středočeském a Karlovarském kraji. Součástí další diskuse by podle zástupců sektoru měla být i praktická podoba podmínek pro využití těchto území, zejména s ohledem na zachování prostupnosti krajiny a způsob řešení oplocení jednotlivých areálů.

„Za důležité považujeme, aby při rozvoji fotovoltaických akceleračních oblastí zůstala zachována prostupnost krajiny, a to včetně vhodně nastavených parametrů oplocení. Právě praktické fungování těchto podmínek bude mít zásadní vliv na to, jak budou projekty přijímány v konkrétních regionech. Pro fotovoltaiku je pak ještě více podstatné motivující prostředí pro domácnosti a podnikatele pro střešní a obdobné instalace v místě či blízko místa spotřeby,“ říká Aleš Hradecký.

The post Stát tak dlouho projektoval akcelerační oblasti, až se ukázalo, že jsou zastaralé appeared first on ČSVE.

Dezinformace o větrné energetice v Evropě mají přímé ekonomické dopady a stále výrazněji pronikají i do české debaty. Nejde přitom jen o vyhrocenou komunikaci na sociálních sítích, ale o faktor, který prodražuje elektřinu a brzdí snahy států posilovat energetickou bezpečnost a nezávislost.

Tyto dezinformace jsou systematicky šířeny organizovaným odporem proti větrné energetice, jehož nejefektivnějšími nositeli jsou političtí aktéři, zejména z ultrapravicové a protestní části spektra. Ti přenášejí opakující se narativy do veřejných debat i lokálních projednání, kde přímo ovlivňují postoje obcí.

Vyplývá to ze zprávy Wind Energy Dis- and Misinformation organizace WindEurope, která analyzuje 43 tisíc příspěvků publikovaných na šesti hlavních platformách v období mezi květnem 2024 a únorem 2026. Tyto příspěvky vyvolaly přibližně 6,3 milionu interakcí a desítky milionů shlédnutí, uvádí analýza.

Zpoždění projektů prodražuje energii i závislost na fosilních palivech

Zpráva dokládá, že dezinformace a nepravdy přispívají ke zpožďování nebo rušení větrných projektů v hodnotě miliard eur. V praxi to znamená, že se oddaluje rozvoj jednoho z nejlevnějších zdrojů elektřiny, a tím rostou náklady pro domácnosti i firmy. Zároveň se tím prohlubuje závislost Evropy na dovozu fosilních paliv, která Evropu ročně stojí 500 miliard eur.

„Z analýzy vyplývá, že vnímání větrné energetiky nejúčinnějí ovlivňují politici. A to jak v negativním, tak v pozitivním slova smyslu. Problémem v Česku je, že s velkou převahou jsou slyšet pouze politici zapojení do šíření dezinformací a nepravd, zatímco racionální pohled prakticky chybí,“ říká Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie.

„Zatímco v Evropě pokrývá větrná energie 20 % spotřeby elektřiny, v Česku jde zatím zhruba o 1 %. Obavy části veřejnosti z této technologie jsou proto do určité míry pochopitelné – stát je totiž dlouhodobě nedokázal systematicky vysvětlovat ani obhajovat. Vzniklý prostor pak zaplnily zkreslující interpretace a dezinformace. O to důležitější je dnes vrátit debatu k ověřitelným datům a srozumitelnému vysvětlování, dodává Chalupa.

Politici a organizovaný protivětrný odpor

Zpráva ukazuje, že organizované protivětrné skupiny stojí za 78 % obsahu na sociálních sítích a aktivisté za 13 %. Političky a politici, kteří vytváření jen 2 % příspěvků, však generují přibližně 16 % veškeré pozornosti veřejnosti. To ukazuje, že politici mají největší schopnost ovlivnit názor veřejnosti na větrnou energetiku. Podrobněji viz graf 2 z analýzy:

Česko: silná odezva a vliv na regionální rozhodování

Česká republika sice nepatří mezi největší producenty tohoto obsahu, ale jeho dopad je zde v porovnání s ostatními státy velmi výrazný. V ČR bylo analyzováno 551 příspěvků. Ty vedly k téměř 137 tisícům interakcí, což – v porovnání s jinými státy – ukazuje na silnou rezonanci v online prostoru. V praxi se to promítá především do regionů, kde se rozhoduje o konkrétních projektech.

„V Česku se postupně profiluje několik osob, které aktivně vyhledávají a objíždějí jednotlivé debaty v regionech. Místní obyvatelé jsou pak často konfrontováni s jednostrannou interpretací dat, která nevycházejí z moderních standardů oboru. Taková interpretace pak paušálně poškozuje reputaci větrné energetiky i práci investorů. Oddělení projektů, které jsou bezpečné a pro obec přínosné od nekvalitních záměrů, je přitom cílem povolovacích procesů,“ říká Michal Janeček, předseda České společnosti pro větrnou energii. 

Obsah příspěvků se na sítích z velké části opakuje. Více než 68 % jich obsahuje dezinformace nebo zavádějící tvrzení a zhruba 75 % z nich se soustředí na čtyři hlavní okruhy: údajné ekonomické nevýhody, technologickou nespolehlivost, negativní dopady na zdraví a životní prostředí a tvrzení o „skrytých zájmech“ investorů.

Organizovaný odpor má několik forem. Vedle aktivit na sociálních sítích jde o koordinované vystupování na veřejných debatách, cílené zapojování do lokálních projednání nebo využívání právních kroků k prodlužování projektů. Tyto koordinované postupy se opakují napříč Evropou a přenášejí se i do českého prostředí.

The post Dezinformace a nepravdy o větru zdražují elektřinu a brzdí rozvoj energetické bezpečnosti a nezávislosti appeared first on ČSVE.

Naprostou většinu nových instalací tvořily pevninské elektrárny. Nejvíce nového výkonu připojilo Německo. Nové projekty vznikají i v zemích, které čelí mimořádným podmínkám – Ukrajina loni instalovala 325 megawattů (MW) větrných zdrojů.

„Zatímco v Česku loni za celý rok přibylo pět větrných elektráren, Polsko instaluje srovnatelný výkon přibližně během jednoho týdne. Nové projekty zároveň vznikají i na Ukrajině navzdory pokračující válce. Země tak posiluje svou energetickou odolnost. Ukazuje se tak, že hlavním limitem rozvoje v Česku nejsou technologie,“ řekl Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie.

Podle dat oborových svazů je v Česku v provozu přes 200 elektráren s výkonem 372 MW, jejich podíl na výrobě elektřiny se pohybuje kolem jednoho procenta.

Moderní turbíny jsou vyšší a výkonnější

Vývoj větrných elektráren v Česku dobře ilustruje i jeden z loni připojených projektů – elektrárna ve Vrbici na Karlovarsku. Nejstarší tuzemská turbína na Hostýně z roku 1993 měla stožár vysoký zhruba 31 metrů, listy dlouhé 13 metrů a výkon 225 kilowattů. Naopak elektrárna ve Vrbici – dnes nejvyšší větrná turbína v Česku – má stožár o výšce 138 metrů a lopatky dlouhé 52 metrů, takže v nejvyšším bodě dosahuje zhruba 190 metrů. Její instalovaný výkon činí 2,35 megawattu a ročně vyrobí elektřinu pro asi dva tisíce domácností. Příprava projektu začala už v roce 2014 a stavební povolení získal až po devíti letech, proto odpovídá tehdejším nejmodernějším parametrům. Současné pevninské turbíny instalované v Evropě mají běžně dvou- až trojnásobný výkon a dosahují celkové výšky přibližně 200 až 270 metrů. 

„Na Vrbici je dobře vidět, jak rychle se technologie posouvá. Elektrárna, která se připravovala téměř deset let, dnes odpovídá parametrům své doby, zatímco v Evropě sa už stavějí výkonnější stroje. Když se projekty povolují včas, znamená to více čisté a levnější elektřiny – a to je dobrá zpráva pro krajinu i pro lidi,“ uvedl Michal Janeček, předseda České společnosti pro větrnou energii.

Vývoj podle Janečka připomíná proměnu mobilních telefonů: zařízení, která byla standardem před patnácti lety, dnes technologicky nedávají smysl. V Česku se však kvůli dlouhému povolování nové větrné elektrárny téměř deset let nestavěly, a veřejnost tak neviděla postupnou generační obměnu – rozdíl se proto může zdát skokový.„Vyšší větrné elektrárny nejsou samoúčelné. Ve větších výškách je stabilnější vítr, turbíny mají vyšší výkon a vyrábějí levnější elektřinu. Jde o přirozený technologický vývoj, který dnes vidíme po celé Evropě,“ doplnil Chalupa.

The post Evropa loni postavila 19 GW větrných elektráren, vítr kryje 20 % spotřeby elektřiny na kontinentu appeared first on ČSVE.

Potenciálně negativní dopad výstavby větrných elektráren (dále jen VtE) na cestovní ruch a rozvoj daného území patří dlouhodobě k častým argumentům odpůrců větrné energetiky a je rovněž používán v argumentaci při zamítání projektů místními úřady či politiky. Na tento problém se v posledních letech zaměřilo mnoho výzkumů v různých zemích Evropy, USA, Číně i jinde (viz rešeršní studie Liburd a kol., 2024). Výzkum vlivu VtE na míru turistického ruchu (vyjádřenou například počtem ubytovacích kapacit, počtem přenocování v dané lokalitě či pomocí ekonomických ukazatelů jako výdaje turistů či obrat v sektoru pohostinství) je spojen s problémem validity měření. Je velice obtížné měřit a analyzovat přímý dopad výstavby VtE na rozvoj cestovního ruchu představujícího komplexní sektor ovlivňovaný širokým spektrem vnějších i vnitřních faktorů (sociální situace v daném státě, růst cen a kupní síla obyvatelstva, rozšířená nabídka možností cestovat do zahraničí, nabídka turistických atrakcí, aktivit a kvalita služeb v regionech, sezónní výkyvy počasí, marketingová propagace regionů, módní trendy, atd.), přičemž tyto faktory se vyvíjí nezávisle na rozvoji větrné energetiky v konkrétních státech a regionech. Možným způsobem výzkumu se tak jeví pouze nepřímé měření vlivu VtE na rozvoj turismu formou dotazníkových šetření či rozhovorů s aktuálními či potenciálními turisty či návštěvníky, formou šetření se zástupci podnikatelských subjektů v oblasti cestovního ruchu a přidružených služeb, atd.

Většina zahraničních studií tak zkoumala, jak turisté a návštěvníci vnímají VtE v krajině a zda jejich přítomnost má (případně by měla) negativní vliv na rozhodování o výběru místa trávení dovolené, spokojenost s pobytem a budoucí návštěvy lokality. Ačkoliv se výsledky studií do určité míry liší v míře akceptace VtE z perspektivy turistů s ohledem na specifika daného regionu či konkrétního typu krajiny, kde byl prováděn výzkum, obecně lze konstatovat, že negativních dopadů na turistický ruch se obávají spíše místní obyvatelé a zástupci podnikatelských subjektů, ale na rozhodování a spokojenost turistů s pobytem v místě nemá přítomnost větrných elektráren signifikantní vliv. Turistů, kteří připouští, že by přítomnost větrných elektráren negativně ovlivnila jejich rozhodování navštívit daný region je výrazná menšina. I tyto názory je ovšem třeba vnímat jako hypotetické a reálná změna chování je diskutabilní. Více negativně jsou částí turistů vnímány tzv. offshore větrné parky, které se nachází v blízkosti pobřeží a turisticky atraktivních pláží (viz např. Machado a kol., 2023) nebo větrné elektrárny, které by měly být potenciálně vystavěné v zcela nedotčené přírodní krajině (např. studie z Islandu – Sæþórsdóttir a kol., 2018). Naopak studie z turisticky exponovaných regionů Jižní Evropy (Španělsko, Portugalsko, viz např. Silva a Delicado, 2017, López-Martínez, 2023) či rakouských a německých Alp (Jiricka-Pürrer a kol., 2019, Brudermann a kol., 2019) potvrdily vysokou míru akceptace VtE ze strany turistů. V Česku se nenachází zcela nedotčená krajinu v takovém rozsahu jako např. v severských státech (Island, Norsko), ale určité části území lze za nedotčenou krajinu považovat (např. Šumava, Krkonoše, aj..). Tato území jsou však legislativně chráněna (jako Národní parky, CHKO a pod.) a výstavba VtE v nich nepřipadá v úvahu. Uskutečněné či plánované projekty VtE se proto nacházejí maximálně na hranicích těchto přírodních oblastí, v lokalitách které jsou již většinou významně ovlivněné lidskou činností (dopravní infrastruktura, elektrické vedení, zemědělství, atd.).

Většina studií (např. Westerberg a kol., 2015, Bidwell, 2023) se také shoduje v závěru, že vnímání větrných elektráren není ovlivněno pouze vizuálním dopadem na krajinu, ale významně také tím, jak lidé vnímají pozitivní přínosy VtE ve vztahu ke klimatickým změnám a energetické udržitelnosti a nezávislosti. Stejně jako v případě místních obyvatel se projevuje také u turistů a návštěvníků efekt tzv. familiarizace, tedy že po uvedení elektráren do provozu v průběhu času významně roste pozitivní vnímání a naopak klesá podíl těch, kteří je vnímají negativně. 

Frantál a Kunc (2011) provedli srovnávací výzkum vnímání a postojů turistů a podnikatelů v cestovním ruchu k větrným elektrárnám v lokalitách v okolí vodní nádrže Slezská Harta (v té době byl plánován projekt výstavby VtE v katastru obce Leskovec nad Moravicí) a v okolí vodní nádrže Přísečnice v Krušných Horách (kde se nacházel v té době největší větrný park v Česku). Výzkum zjistil, že turisté vnímají VtE výrazně pozitivněji než jiné antropogenní objekty v krajině (průmyslové stavby, vysílače mobilních operátorů, stožáry vysokonapěťového vedení, atd.) a že pro velkou většinu turistů (více než 90 %) nemá přítomnost VtE v krajině vliv na výběr destinace a její příští návštěvy. Tato studie potvrzuje výsledky většiny zahraničních výzkumů, že negativního dopadu na turismus se obávají spíše místní obyvatelé a zástupci podnikatelů, ale na rozhodování a spokojenost turistů mají hlavní vliv příroda, zajímavá historie a kultura, nabídka turistických tras, cyklotras a obecně spektrum toho, co je možné v destinaci vidět a dělat, včetně kvality poskytovaných služeb. 

Další konkrétní příklady existujících větrných elektráren z turisticky atraktivních oblastí v různých regionech Česka (např. Boží Dar, Klínovec či Kryštofovy Hamry v Krušných Horách, obec Petrovice v blízkosti Tiských Stěn/CHKO Labské Pískovce, Ostružná v Jeseníkách, aj.) indikují, že přítomnost VtE v krajině neovlivňuje negativně návštěvnost daných destinací, většině turistů elektrárny nevadí nebo je vnímají spíše pozitivně (jako vizuální atrakci při svých letních či zimních volnočasových aktivitách) a že míru spokojenosti s pobytem a rozhodování o budoucích cestách ovlivňují významně jiné faktory, které zmiňujeme výše v textu.   

Větrné elektrárny mohou být ve vztahu k cestovnímu ruchu vnímány a mediálně prezentovány jak negativně (jako stavby, které by měly odstrašovat potenciální turisty od návštěvy dané lokality – což výzkumy obecně nepotvrzují) – tak pozitivně jako:

• doplněk okolní krajiny, přinášející jí nový rozměr a hodnotu: větrníky představují jednak symbol čisté energie a udržitelnosti, v mnoha lokalitách se pro obyvatele i turisty staly novými orientačními body v krajině;
• objekty rozšiřující možnosti aktivit cestovního ruchu: pro významnou část návštěvníků představují vizuální atrakce, které mohou být zakomponovány v rámci turistických tras či cyklotras a v kombinaci s informačními tabulemi, návštěvnickými centry či jinými atrakcemi pro turisty sloužit jako cílové destinace pro výlety – jak dosvědčují příklady ze zahraničí, např. Hunsrücker Windweg v Německu, Santalahti nature path u města Kotka v jižním Finsku, větrný park v pohoří Har Gilboa v severním Izraeli, větrná elektrárna se zabudovanou rozhlednou „Eye of the Wind“ na hoře Grouse u kanadského Vancouveru nebo tzv. Stetson Wind Snowmobile Ride park v Maine, USA.
• stavby přinášející obcím významný ekonomický příjem, který je možné využít mimo jiných investic (např. do místní infrastruktury) i na rozvoj cestovního ruchu a marketingovou propagaci lokality (informační tabule, cyklostezky, podpora kulturních či sportovních akcí, mediální propagace, apod.).

Literatura:

Bidwell, D. (2023). Tourists are people too: Nonresidents’ values, beliefs, and acceptance of a nearshore wind farm. Energy Policy, 173, 113365.

Brudermann, T., Zaman, R., & Posch, A. (2019). Not in my hiking trail? Acceptance of wind farms in the Austrian Alps. Clean technologies and environmental policy, 21(8), 1603-1616.

Dreiseitl, H. a kol. (2023) Bridging the Gap: Vize města Bruntálu 2070. (online). Dostupné z: https://mubruntal.cz/studie-bridging-the-gap-vstupuje-do-dalsi-faze/d-983806

Frantál, B., & Kunc, J. (2011). Wind turbines in tourism landscapes: Czech experience. Annals of Tourism Research, 38(2), 499-519.

Frantál, B. (2015). Have local government and public expectations of wind energy project benefits been met? Implications for repowering schemes. Journal of Environmental Policy & Planning, 17(2), 217-236.

Jiricka-Pürrer, A., Schmied, J., & Pröbstl-Haider, U. (2019). Preferences for renewable energy sources among tourists in the European Alps. In Winter tourism: trends and challenges (pp. 400-424). Wallingford UK: CABI.

Liburd, J., Dragin-Jensen, C., & Hjalager, A.-M. (2024). Tourism and turbines: an exploratory literature review of the relations between tourism and wind turbines. University of Southern Denmark. TIC TALKS.

López-Martínez, F. (2023). Are wind turbines integrated into landscape? an analysis of its social perception in a spanish mediterranean area. Landscape Ecology, 38(12), 3499-3515.

Machado, J. T. M., & de Andrés, M. (2023). Implications of offshore wind energy developments in coastal and maritime tourism and recreation areas: An analytical overview. Environmental impact assessment review, 99, 106999.

Sæþórsdóttir, A. D., Ólafsdóttir, R., & Smith, D. (2018). Turbulent times: tourists’ attitudes towards wind turbines in the Southern Highlands in Iceland. International Journal of Sustainable Energy, 37(9), 886-901.

Silva, L., & Delicado, A. (2017). Wind farms and rural tourism: A Portuguese case study of residents’ and visitors’ perceptions and attitudes. Moravian Geographical Reports, 25(4), 248-256.

Westerberg, V., Jacobsen, J. B., & Lifran, R. (2015). Offshore wind farms in Southern Europe–Determining tourist preference and social acceptance. Energy Research & Social Science, 10, 165-179.

1 Podle studie Frantál a Kunc (2011) by dvě třetiny turistů měly zájem navštívit větrný park, pokud by se zde nacházelo informační centrum či expozice.

The post Větrné elektrárny v krajině: Překážka pro turismus? Fakta mluví jasně appeared first on ČSVE.

Jde o první studii tohoto druhu provedenou v České republice. Na její přípravě se podíleli experti z Ekonomické fakulty Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava a z Oddělení environmentální geografie Ústavu geoniky Akademie věd ČR.

„Na základě naší analýzy lze říci, že přítomnost větrných elektráren nemá v českých podmínkách statisticky významný negativní dopad na ceny nemovitostí v okolních oblastech. Ceny jsou spíše ovlivněny geografickými, ekonomickými a sociálními faktory daných regionů než přítomností větrných elektráren,“ řekl David Slavata, z Ústavu oceňování majetku na Ekonomické fakultě VŠB – Technické univerzitě Ostrava.

Analýza vychází z dat o realizovaných prodejích rodinných domů a objektů individuální rekreace z katastru nemovitostí za období od roku 2014 do roku 2024. Klíčovými indikátory jsou průměrná cena za metr čtvereční zastavěné plochy a cenový růst v čase. Vliv větrných elektráren je zkoumán pomocí komparativní analýzy v šesti dvojicích obcí, které jsou srovnatelné z hlediska demografických a socioekonomických ukazatelů, přičemž pouze jedna z obcí v každé dvojici se nachází v blízkosti větrných elektráren. Tato metodika reflektuje nejen geografické, ale i socioekonomické rozdíly jednotlivých lokalit. 

„Obava ze snížení hodnoty nemovitostí patří společně s obavami z hluku a vizuální změny krajiny k nejvýznamnějším faktorům ovlivňujícím postoje obyvatel k plánovaným projektům. Naše dlouholeté výzkumy ovšem ukazují, že v lokalitách, kde se větrné elektrárny postavily, dochází k tzv. efektu familiarizace. Díky osobní zkušenosti obyvatel s elektrárnami dochází k odbourávání původních obav z možných negativních dopadů, zvyknutí si na elektrárny jako na běžnou součást krajiny a převažuje vnímání jejich pozitivních přínosů pro místní rozvoj,” řekl Bohumil Frantál z Oddělení environmentální geografie na Ústavu geoniky Akademie věd ČR.

Větrné elektrárny posilují rozvoj venkova: nové finanční benefity pro obce

Větrné elektrárny mohou významně přispět k rozvoji venkovských oblastí: vytvořením pracovních míst či přímými benefity. Tedy například finančními odměnami, které provozovatelé elektráren vyplácejí obcím, v nichž se tyto zdroje nacházejí. Tyto příjmy obce investují do zlepšení infrastruktury a služeb pro své obyvatele, což vede k lepšímu zázemí a kvalitě života. Některé projekty navíc umožňují i přímé finanční benefity či slevy pro místní obyvatele. „Peněžní příjmy z větrných elektráren umožňují obcím investovat do rozvoje infrastruktury a služeb, což vytváří atraktivnější prostředí pro život a přitahuje nové obyvatele,“ řekl Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie.

Nově schválený zákon, který minulý týden prošel Poslaneckou sněmovnou, tento rozvoj podporuje zavedením povinného poplatku z elektřiny vyrobené ve větrných elektrárnách. Ten bude směřovat přímo obcím a nahradí, případně doplní – pokud dojde k úpravě – dosud nejčastěji využívané dohody s obcemi. Cílem nového poplatku je ochrana trhu a podpora obcí a investorů při jednáních o spolupráci včetně finančních kompenzací, které vyvažují zásah větrné elektrárny do okolní krajiny. Tento přístup má stabilizovat vztahy mezi investory a obcemi a motivovat obce k aktivní spolupráci na rozvoji obnovitelných zdrojů energie. Poplatek je nastaven tak, že nebrání případným individuálním dohodám obce s investorem (a nerozlišuje, zda bude obec zahrnuta či nikoliv do akcelerační oblasti).

The post Větrné elektrárny nesnižují ceny nemovitostí. První analýza z Česka obavy vyvrací appeared first on ČSVE.

Tempo rozvoje větrné energetiky však stále neodpovídá potřebám Evropy v oblasti energetické bezpečnosti a dekarbonizace průmyslu. Klíčovými překážkami jsou pomalé povolovací procesy, nedostatečný rozvoj energetických sítí a nízká míra elektrifikace ekonomiky. Pokud se podaří tempo výstavby zdvojnásobit, vítr může dodávat většinu čisté elektřiny potřebné k naplnění cílů Dohody o čistém průmyslu (Clean Industry Deal), kterou nedávno představila Evropská komise.

Michal Janeček, předseda České společnosti pro větrnou energii (ČSVE), řekl:

„V čtyřikrát větším Polsku vloni instalovali padesátkrát víc větrných turbín než v Česku. Větrníky tam pokrývají už 14 % roční spotřeby, v Česku to je stále 1 %. Společně s Komorou obnovitelných zdrojů a ministerstvy proto pořádáme osvětové semináře pro krajské úředníky a obecní zastupitelstva. Ty, kteří rozhodují o stavbách elektráren se tak snažíme informovat o fungování větrných elektráren a způsobu, jak se jejich stavba posuzuje. Urgentně ale potřebujeme zjednodušit povolování a zrychlit rozvoj energetické infrastruktury.”

Základní fakta o větrné energetice v roce 2024

• V Česku bylo v roce 2024 instalováno pouze 16 MW nového větrného výkonu.
• Celková výroba větrných elektráren v ČR dosáhla 0,7 TWh, zatímco evropské větrné elektrárny vyrobily 475 TWh – což odpovídá osminásobku roční spotřeby elektřiny v ČR.
• V Polsku, které je čtyřikrát větší, bylo instalováno padesátkrát více větrných turbín, než v Česku. Větrná energie tam pokrývá již 14 % spotřeby.
• Největší podíl větrné elektřiny v energetickém mixu má Dánsko (56 %) a Irsko (33 %). V Česku je to pouze 1 %.

Větrná energetika má v Evropě klíčovou roli při zajištění čisté a bezpečné energie. Pro Česko je nyní zásadní nejen inspirovat se úspěšnými příklady ze zahraničí, ale také odstranit legislativní a administrativní překážky, které brání rychlejšímu rozvoji tohoto obnovitelného zdroje energie.

The post Větrné elektrárny pokrývají 20 % evropské spotřeby elektřiny. Přibývají ale pomalu. appeared first on ČSVE.

Podle Michala Janečka, předsedy České společnosti pro větrnou energii, přináší určitou naději pozitivní změna přístupu některých krajských úřadů k povolování větrných elektráren. Stále však platí, že projekty, které byly v roce 2024 připojeny k síti, byly výsledkem více než desetiletého úsilí v povolovacím procesu.

Zákony se mění, ale procesy zůstávají zdlouhavé

Ačkoli vláda téměř dokončila třetí novelizaci energetického zákona, příprava Zákona o urychlení rozvoje OZE se zpožďuje. Tento zákon by měl nejen zkrátit povolovací procesy, ale také urychlit rozvoj větrné energetiky včetně tvorby tzv. akcelerační oblasti.

“Oceňujeme snahu ministerstev zjednodušit a zkrátit povolování nových zdrojů, ale na novou praxi si budeme muset ještě počkat. Elektrárny postavené či připojené do sítě v loňském roce jsou výsledkem více než desetiletého úsilí ve vyřizování potřebných povolení. Pozitivně nicméně hodnotíme zlepšení přístupu některých krajských úřadů k povolování větrných elektráren,” řekl Michal Janeček, předseda České společnosti pro větrnou energii.

Jaký je výhled do budoucna?

V nejbližších letech by se měl růst počtu větrných elektráren v ČR postupně zrychlovat. Klíčové bude přijetí nového Zákona o urychlení rozvoje OZE a zajištění stabilního legislativního prostředí, které umožní rychlejší realizaci projektů. Významný posun se očekává také v oblasti modernizace stávajících větrných elektráren, což by mělo přispět k efektivnějšímu využití potenciálu větrné energie v Česku.

Podrobné výroční statistiky za celou Evropu zveřejní organizace WindEurope koncem února. Tyto údaje umožní srovnat český vývoj se zbytkem Evropy a lépe zhodnotit, zda se větrná energetika v Česku skutečně nachází na začátku nového rozmachu.

Toto téma bylo rovněž podrobně rozebráno v reportáži na ČT24, kterou si můžete přehrát níže.

Pokud by vás zajímalo, jak si v uplynulém roce vedly i ostatní obnovitelné zdroje, najdete vše v tiskové zprávě na webu Komora OZE:

The post Větrné elektrárny v roce 2024: Růst pokračuje, ale elektrárny se stále povolují velmi pomalu appeared first on ČSVE.

Ke konci roku 2023 bylo na území krajů nainstalováno celkem 352 MW instalovaného výkonu větrných elektráren, přičemž od roku 2007, kdy došlo k největšímu rozvoji výstavby, bylo instalováno pouze 236 MW. Pro srovnání, například sousední Rakousko nainstalovalo jen za minulý rok 331 MW a nyní disponuje přibližně desetinásobkem instalovaného výkonu České republiky.

Silně vzestupný trend je vidět i v Polsku, kde větrná energetika až donedávna rovněž stagnovala. Minulý rok ale přibylo více než 1 150 MW a podle kroků tamní vlády se zdá, že rozvoj bude nadále pokračovat. Výjimkou je Slovensko, kde pojem větrná energetika prakticky neexistuje.

Z těchto čísel vyplývá, že Česká republika zaostává, kromě Slovenska, nejen za svými sousedy, ale i za evropskými trendy. Evropa v roce 2022 nainstalovala 18,3 GW větrných elektráren a podle očekávání organizace WindEurope by v letech 2024–2030 mělo být v Evropě instalováno 260 GW nového výkonu větrných elektráren.

Dnes to vypadá, že s opětovným zájmem o obnovitelné zdroje energie by se mohlo blýskat na lepší časy i pro větrné elektrárny. Podle dat České společnosti pro větrnou energii obdrželo v minulosti více než 1,5 GW větrných elektráren souhlasné posudky EIA. Zdá se, že v šuplících developerů leží stále spousta projektů, které by bylo možné realizovat. Otázkou zůstává, nakolik různá omezení umožní přiblížit se plnému potenciálu, který se odhaduje na přibližně 2,5 GW.

Celý článek včetně statistický údajů si můžete zobrazit níže.

The post Větrné elektrárny v Česku: Zablokují je překážky, nebo přijde změna? appeared first on ČSVE.

„V kontextu ruské invaze jsou výhody obnovitelných zdrojů zřejmé. Je to nejrychlejší a nejlevnější cesta, jak s našimi domácími a evropskými energetickými zdroji nahradíme ty ruské,” řekl Štěpán Chalupa, předseda Komory OZE.

Česko předpokládá téměř zdvojnásobení spotřeby plynu do roku 2040 v energetice

Téměř zdvojnásobení spotřeby zemního plynu ve výrobě elektřiny a tepla mezi lety 2020 a 2040 předpokládá Národní energeticko klimatický plán. [2] „Jak v teplárenství, tak v elektroenergetice ho lze postupně nahrazovat obnovitelnými zdroji,” dodal Chalupa. Celková spotřeba zemního plynu v Česku v roce 2021 činila 100 tisíc gigawatthodin (9 433 milionů m3). [3]

Česká společnost pro větrnou energii očekává, že letos přibudou elektrárny s výkonem 14 megawattů (MW). Další elektrárny by mohly vznikat i v budoucnu a to především díky novele zákona o podporovaných zdrojích energie, který vstoupil v platnost letos v lednu.

„Na tahu je teď nová vláda, která by měla začít brát obnovitelné zdroje opravdu vážně, aktivně pomáhat a propagovat jejich instalaci, odstranit bariéry, dát jejich rozvoji zelenou,” dodal Chalupa.

WindEurope: EU staví větrné elektrárny jen polovičním tempem, které očekává Green Deal

V Evropě bylo loni nainstalováno 17,4 tisíc megawattů (MW) nových větrných elektráren, což je o 18 % víc, než v předchozím roce, ale o 12 % méně, než WindEurope předpovídal před rokem. Čtyři elektrárny z pěti vyrostly na pevnině, mořské větrné elektrárny představují necelou pětinu nově přidaného výkonu. Větrné elektrárny loni pokryly 14 % spotřeby elektřiny v EU-27 a ve Velké Británii. Vyplývá to z dnes vydané zprávy WindEurope, která se kromě dat za loňský rok zaměřuje i na pětiletou predikci rozvoje sektoru. [1]

WindEurope očekává, že v příštích pěti letech vzniknou v EU-27 elektrárny o výkonu 88 tisíc MW. Pro dosažení 40% cíle obnovitelných zdrojů v roce 2030 je potřeba, aby tempo výstavby nových elektráren bylo zhruba dvojnásobné. Hlavním zádrhelem rozvoje sektoru jsou pomalé povolovací procesy, uvedla dále WindEurope, asociace evropského větrného průmyslu.

2040: třetina elektřiny z větru?

Z větru v Česku pochází jen přibližně jedno procento spotřebované elektřiny, přitom celoevropský průměr činí 15 %, respektive 12 %, když odečteme větrníky na moři. [1] „Ten rozdíl není tím, že by v Česku nebyl větrný potenciál. Ten máme podobně dobrý jako sousední Rakousko nebo jižní Německo. Problémem je přístup státu, který vítr a vůbec obnovitelné zdroje dosud považoval za jakýsi doplněk ke konvenční energetice. Tak to ale ve světě vůbec neplatí, obnovitelné zdroje jsou z hlediska rozvoje volbou číslo jedna, přebírají roli těch uhelných a jaderných a téměř všude ve světě slaví prim. Staví se jich každoročně násobně víc než uhelných nebo jaderných elektráren,” uvedl Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie.

Tuzemské větrné elektrárny mohou v roce 2040 reálně pokrýt 31 % dnešní spotřeby elektřiny v Česku, a to po zohlednění všech omezení a praktických těžkostí spojených s jejich realizací. Vyplývá to ze studie připravené Ústavem fyziky atmosféry Akademie věd ČR pro ČSVE a Komoru OZE. Větrné elektrárny by mohly pokrýt i celou spotřebu elektřiny ČR, a to po zohlednění reálných větrných podmínek i hlavních objektivních omezení, jako je například vyloučení výstavby ve zvláště chráněných územích či respektování přísných hlukových limitů, které vylučují výstavbu v osídlených územích a jejich blízkosti. S ohledem na další požadavky ochrany přírody a nejrůznější jiná omezení technického, ekonomického i společenského rázu lze však očekávat, že skutečná realizace větrných elektráren bude nižší a v roce 2040 budou zajišťovat ročně mezi 6 a 19 terawatthodinami (TWh) elektřiny. Tedy asi 10 až 31 % současné spotřeby. [4]

Rakouské horské oblasti a podhůří jsou pro stavbu větrných elektráren převážně zcela nevhodné (větrné podmínky, terén, osídlení). Malá část území východně od Vídně je naopak velmi příznivá. Zbytek území je topografií a větrností podobný Česku.

Zdroje

[1] Wind energy in Europe: 2021 Statistics and the outlook for 2022-2026 – Trends and statistics.

[2] Nárůst z 1 354 ktoe v roce 2020 na 2 428 ktoe v roce 2040. Ministerstvo průmyslu a obchodu (zde, tabulka 170)

[3] Energetický regulační úřad (zde; kapitola 4.1)

[4] Aktualizace potenciálu větrné energie v České republice z perspektivy roku 2020

The post WindEurope: Evropa nestaví dostatek nových větrných elektráren appeared first on ČSVE.

Leden a únor obecně patří k největrnějším měsícům v roce. Větrné elektrárny po dobu šesti měsíců (od října do března) vyrábějí každý měsíc asi 10 % své roční výroby. Dva jarní měsíce (duben a květen) vyrábějí asi 8 %. Zbývající čtyři měsíce (od června do září) se výroba pohybuje mezi 5 a 6 %. Vyplývá to z analýzy měsíčních výrob větrných elektráren v Česku v letech 2009 až 2021, kterou sestavila Česká společnost pro větrnou energii. Výsledek je zobrazen v grafu níže.

Větrné elektrárny pokrývají zhruba 1 % spotřeby elektřiny v ČR. Jedenáctkrát méně, než v sousedním Rakousku, které má srovnatelné geografické podmínky a patnáctkrát méně, než činí průměr států evropské sedmadvacítky. [2]

Michal Janeček, předseda České společnosti pro větrnou energii (ČSVE), řekl: 

„Maximální výroby dosahuje větrná elektrárna od poloviny podzimu do druhé třetiny jara, kdy je zároveň nejvyšší celková spotřeba elektřiny. I v nejhorších měsících je výroba stále na polovině hodnot nejlepších měsíců.” ČSVE sdružuje provozovatele větrných elektráren i výrobce a dodavatele technologií.

Tuzemské větrné elektrárny mohou v roce 2040 reálně pokrýt 31 % dnešní spotřeby elektřiny v Česku, a to po zohlednění všech omezení a praktických těžkostí spojených s jejich realizací. Vyplývá to ze studie připravené Ústavem fyziky atmosféry Akademie věd ČR. [3]

„Dva roky starý národní energeticko-klimatický plán přitom předpokládá do roku 2040 zdvojnásobení spotřeby zemního plynu ve výrobě elektřiny. Považuji za nezbytné a zároveň všestranně výhodné společně usilovat o urychlení instalací nových obnovitelných zdrojů energie. Jsou to zdroje domácí a přímo tak snižují závislost na dovozu energií včetně těch z Ruska, nepodléhají cenovým turbulencím a pomáhají chránit klima. V obnovitelných zdrojích musíme šlápnout na plyn,” řekl Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie

„Průměrná cena elektřiny za poslední měsíce na vnitřním trhu v ČR je nad čtyřmi korunami za kilowatthodinu. Elektřina vyrobená z větru v lednu a únoru tak má hodnotu tři čtvrtě miliardy korun. Protože každý spotřebitel platí poplatek na obnovitelné zdroje jen ve výši padesát haléřů za kilowatthodinu (0,495 Kč/kWh činí příspěvek spotřebitelů na podporu OZE, pozn. redakce), velkou část ze stamilionové částky můžeme chápat jako úsporu pro lidi. Elektřina se totiž nemusela nakoupit za draho z jiných zdrojů. Čím více bude elektřiny z obnovitelných zdrojů, tím více se ušetří,“ řekla Iva Šťastná z firmy Portiva, která v Česku projekty větrných elektráren spolu s kolegy už více než 15 let připravuje. Portiva provozuje osm větrných elektráren na sedmi lokalitách.

Graf: Procento z roční výroby větrné elektrárny (průměr ČR 2009 až 2021)

The post Rekordní výrobu elektřiny hlásí za leden a únor provozovatelé větrných elektráren appeared first on ČSVE.

„Vyřídit potřebná povolení pro větrnou elektrárnu v Česku trvá v nejlepším případě sedm, běžně však i deset a více let. Pro srovnání: čtyřletý povolovací proces byl v Německu už před lety považován za neobratný a byl příčinou zpomalení rozvoje,” řekl Michal Janeček, předseda České společnosti pro větrnou energii (ČSVE).

„Pomocí energie z obnovitelných zdrojů lze do pěti let nahradit 10 až 20 % ruského plynu. Zhruba desetinu z této úspory dodají nové větrné elektrárny, jejichž výkon se do pěti let může zdvojnásobit. Společně s nově vybudovanými fotovoltaickými a malými vodními elektrárnami by ročně vyrobily 2,7 milionu megawatthodin, což odpovídá roční spotřebě čtvrtiny obyvatel Česka. Výkonově flexibilní bioplynové stanice jim budou v sítí krýt záda a navíc plnit potrubí biometanem. Základní podmínkou je ovšem rychlý start pětiletého projektu, jak se zbavit dovozu energií z Ruska, o němž hovořil premiér Petr Fiala ve svém nominačním projevu před dvěma měsíci,” uvedl Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie. 

Tuzemské větrné elektrárny vyrobily během letošního ledna a února rekordní množství elektřiny. V lednu to bylo 87,6 tisíc megawatthodin (MWh), v únoru dokonce 106 tisíc MWh, ukazují předběžná data ze systému OTE. Jde o množství elektřiny, které za měsíc spotřebuje více než milion osob. Leden a únor obecně patří k největrnějším měsícům v roce. Letošní leden a únor se zapsaly mezi tři měsíce s vůbec největší výrobou elektřiny.

Větrné elektrárny pokrývají zhruba 1 % spotřeby elektřiny v ČR. Jedenáctkrát méně, než v sousedním Rakousku, které má srovnatelné geografické podmínky a patnáctkrát méně, než činí průměr států evropské sedmadvacítky.

V roce 2040 by mohly české větrné elektrárny zajišťovat ročně mezi 6 a 19 miliony megawatthodinami (MWh) elektřiny. Tedy asi 10 až 31 % současné spotřeby, předpovídá předloňská analýza připravená Ústavem fyziky atmosféry Akademie věd ČR pro ČSVE a Komoru OZE. Kolik to nakonec bude, závisí, jak se k rozvoji obnovitelných zdrojů postaví úřady.

The post Vítr dovážet nemusíme appeared first on ČSVE.