Dezinformace a nepravdy o větru zdražují elektřinu a brzdí rozvoj energetické bezpečnosti a nezávislosti

Vyplývá to z čerstvé analýzy evropské větrné asociace WindEurope.

Dezinformace o větrné energetice v Evropě mají přímé ekonomické dopady a stále výrazněji pronikají i do české debaty. Nejde přitom jen o vyhrocenou komunikaci na sociálních sítích, ale o faktor, který prodražuje elektřinu a brzdí snahy států posilovat energetickou bezpečnost a nezávislost.

Tyto dezinformace jsou systematicky šířeny organizovaným odporem proti větrné energetice, jehož nejefektivnějšími nositeli jsou političtí aktéři, zejména z ultrapravicové a protestní části spektra. Ti přenášejí opakující se narativy do veřejných debat i lokálních projednání, kde přímo ovlivňují postoje obcí.

Vyplývá to ze zprávy Wind Energy Dis- and Misinformation organizace WindEurope, která analyzuje 43 tisíc příspěvků publikovaných na šesti hlavních platformách v období mezi květnem 2024 a únorem 2026. Tyto příspěvky vyvolaly přibližně 6,3 milionu interakcí a desítky milionů shlédnutí, uvádí analýza.

Zpoždění projektů prodražuje energii i závislost na fosilních palivech

Zpráva dokládá, že dezinformace a nepravdy přispívají ke zpožďování nebo rušení větrných projektů v hodnotě miliard eur. V praxi to znamená, že se oddaluje rozvoj jednoho z nejlevnějších zdrojů elektřiny, a tím rostou náklady pro domácnosti i firmy. Zároveň se tím prohlubuje závislost Evropy na dovozu fosilních paliv, která Evropu ročně stojí 500 miliard eur.

„Z analýzy vyplývá, že vnímání větrné energetiky nejúčinnějí ovlivňují politici. A to jak v negativním, tak v pozitivním slova smyslu. Problémem v Česku je, že s velkou převahou jsou slyšet pouze politici zapojení do šíření dezinformací a nepravd, zatímco racionální pohled prakticky chybí,“ říká Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie.

„Zatímco v Evropě pokrývá větrná energie 20 % spotřeby elektřiny, v Česku jde zatím zhruba o 1 %. Obavy části veřejnosti z této technologie jsou proto do určité míry pochopitelné – stát je totiž dlouhodobě nedokázal systematicky vysvětlovat ani obhajovat. Vzniklý prostor pak zaplnily zkreslující interpretace a dezinformace. O to důležitější je dnes vrátit debatu k ověřitelným datům a srozumitelnému vysvětlování, dodává Chalupa.

Politici a organizovaný protivětrný odpor

Zpráva ukazuje, že organizované protivětrné skupiny stojí za 78 % obsahu na sociálních sítích a aktivisté za 13 %. Političky a politici, kteří vytváření jen 2 % příspěvků, však generují přibližně 16 % veškeré pozornosti veřejnosti. To ukazuje, že politici mají největší schopnost ovlivnit názor veřejnosti na větrnou energetiku. Podrobněji viz graf 2 z analýzy:

Česko: silná odezva a vliv na regionální rozhodování

Česká republika sice nepatří mezi největší producenty tohoto obsahu, ale jeho dopad je zde v porovnání s ostatními státy velmi výrazný. V ČR bylo analyzováno 551 příspěvků. Ty vedly k téměř 137 tisícům interakcí, což – v porovnání s jinými státy – ukazuje na silnou rezonanci v online prostoru. V praxi se to promítá především do regionů, kde se rozhoduje o konkrétních projektech.

„V Česku se postupně profiluje několik osob, které aktivně vyhledávají a objíždějí jednotlivé debaty v regionech. Místní obyvatelé jsou pak často konfrontováni s jednostrannou interpretací dat, která nevycházejí z moderních standardů oboru. Taková interpretace pak paušálně poškozuje reputaci větrné energetiky i práci investorů. Oddělení projektů, které jsou bezpečné a pro obec přínosné od nekvalitních záměrů, je přitom cílem povolovacích procesů,“ říká Michal Janeček, předseda České společnosti pro větrnou energii. 

Obsah příspěvků se na sítích z velké části opakuje. Více než 68 % jich obsahuje dezinformace nebo zavádějící tvrzení a zhruba 75 % z nich se soustředí na čtyři hlavní okruhy: údajné ekonomické nevýhody, technologickou nespolehlivost, negativní dopady na zdraví a životní prostředí a tvrzení o „skrytých zájmech“ investorů.

Organizovaný odpor má několik forem. Vedle aktivit na sociálních sítích jde o koordinované vystupování na veřejných debatách, cílené zapojování do lokálních projednání nebo využívání právních kroků k prodlužování projektů. Tyto koordinované postupy se opakují napříč Evropou a přenášejí se i do českého prostředí.