Ken Mattsson a infrazvuk z větrných elektráren: co skutečně říká věda

Analyzovaný výrok

Švédský výzkumník Ken Mattsson uvádí, že infrazvuk z větrných elektráren se šíří na větší vzdálenosti, než se dříve předpokládalo. Dále tvrdí, že infrazvuk může mít (má) negativní dopady na lidské zdraví. Jeho tvrzení jsou často prezentována jako důkaz škodlivosti větrných elektráren.

Jak je to doopravdy (shrnutí)

Ken Mattsson je odborníkem na aplikovanou matematiku na Uppsalské univerzitě, kde se věnuje počítačovému modelování a výzkumu infrazvuku. Vědecky se však nijak nezabývá zdravotními dopady infrazvuku. Podle dostupných vědeckých poznatků neexistují důkazy, že by infrazvuk z větrníků představoval zdravotní riziko. Interpretace jeho práce jako důkazu škodlivosti je proto zavádějící.

Jak je to doopravdy (podrobněji)

Výzkum Kena Mattssona se zaměřuje na detekci a měření infrazvuku a na analýzu jeho šíření v prostředí. Nezabývá se však medicínským hodnocením jeho vlivu na lidské zdraví. Zásadní je rozlišovat mezi samotnou přítomností infrazvuku, kterou lze technicky měřit, a prokázanými zdravotními účinky, které vyžadují dlouhodobý medicínský a epidemiologický výzkum. Skutečnost, že je infrazvuk měřitelný i ve větších vzdálenostech, sama o sobě nevypovídá nic o jeho škodlivosti.

Infrazvuk je běžnou součástí našeho prostředí. Větrné elektrárny nejsou jeho významným zdrojem – ani venku, ani uvnitř budov. Hodnoty, které produkují, zůstávají hluboko pod úrovní, která by mohla ovlivnit zdraví.

Hodnocení zdravotních dopadů spadá do kompetence medicínských a veřejnozdravotních institucí. Ty dlouhodobě konstatují, že neexistují důkazy o škodlivých účincích infrazvuku z větrných elektráren. Interpretace Mattssonových měření jako důkazu zdravotního rizika proto představuje nepřesné zobecnění jeho práce. Podrobněji postavu a práci švédského vědce rozebírá článek na Ekonews.

Obvyklé omyly či nesprávný kontext

1

Zaměňování přítomnosti a škodlivosti. Skutečnost, že je infrazvuk měřitelný, neznamená, že má zdravotní dopady. Fyzikální detekce není důkaz biologického účinku.

2

Nesprávná interpretace práce Kena Mattssona. Jeho výzkum se týká měření a šíření infrazvuku, nikoli jeho vlivu na zdraví. Prezentovat jeho závěry jako důkaz zdravotních rizik je nepřesné.

3

Předpoklad, že neslyšitelný zvuk je nebezpečný. Infrazvuk je běžnou součástí prostředí a jeho neslyšitelnost sama o sobě neznamená riziko.

4

Vytržení z vědeckého kontextu. Jednotlivá měření nebo dílčí závěry jsou často prezentovány bez ohledu na širší vědecký konsenzus, který škodlivost nepotvrzuje.

Častým omylem je předpoklad, že neslyšitelný zvuk je automaticky nebezpečný, což neodpovídá vědeckým poznatkům. Stejně tak je mylné tvrzení, že Ken Mattsson prokázal zdravotní rizika – jeho práce se týká fyzikálního měření, nikoli medicíny. V debatách také dochází k zaměňování přítomnosti infrazvuku za jeho účinky a k vytrhávání jednotlivých závěrů z širšího vědeckého kontextu, který dlouhodobě žádné negativní dopady nepotvrzuje.