Francie a větrné elektrárny: co skutečně rozhodla Conseil d’État

Analyzovaný výrok

V českém prostředí se objevují texty, které tvrdí, že Francie zastavila nebo zásadně omezila výstavbu větrných elektráren na základě rozhodnutí Conseil d’État ze dne 8. března 2024. Tyto interpretace se často opírají o nesprávný výklad francouzského spolku Fédération Environnement Durable, který sdružuje odpůrce větrné energetiky.

Internetem zároveň kolují i další interpretace francouzských rozhodnutí týkajících se větrné energetiky, které budeme postupně ve spolupráci s francouzskými experty analyzovat v dalších dílech.

Jak je to doopravdy (shrnutí)

Rozhodnutí Conseil d’État z 8. března 2024 nepředstavuje zákaz ani moratorium na větrné elektrárny ve Francii. Soud nezrušil právní rámec pro větrnou energetiku, neposuzoval její zdravotní dopady a nerozhodoval o jejím místě v energetické politice.

Rozhodnutí se týká pouze procesních nedostatků při přijímání některých prováděcích předpisů. Soud zrušil části dvou ministerských vyhlášek z prosince 2021 a několik rozhodnutí ministerstva životního prostředí, kterými byl schválen jednotný protokol pro měření hluku větrných elektráren. Důvodem byla absence strategického posouzení vlivů na životní prostředí a nedostatečná účast veřejnosti při přijímání těchto pravidel. Rozhodnutí tak představuje korekci procesu posuzování, nikoli změnu energetické politiky.

Rozvoj obnovitelných zdrojů dál zůstává pilířem francouzské energetické politiky. Větrné elektrárny zde pokrývají 11 % spotřeby elektřiny a ke konci roku 2025 dosáhli celkového výkonu 26,4 GW (WindEurope 2026). Francie patří mezi státy, které instalují nejvíc větrníků.

Jak je to doopravdy (podrobněji)

Rozhodnutí Conseil d’État řešilo žalobu několika spolků proti regulatorním aktům upravujícím kontrolu hluku větrných elektráren. Soud přezkoumával zejména dvě ministerské vyhlášky z 10. prosince 2021, které upravovaly některé technické podmínky provozu větrných elektráren v režimu tzv. instalací klasifikovaných pro ochranu životního prostředí, a dále rozhodnutí ministerstva, jimiž byl schválen protokol pro měření akustického dopadu větrných parků.

Tento protokol stanovoval metodiku, podle níž provozovatelé větrných elektráren prokazují splnění zákonných limitů hluku, například způsob měření hlukových emisí nebo zpracování dat z měření. Jak soud konstatoval, taková pravidla mají přímý a významný dopad na životní prostředí, protože určují, jakým způsobem bude kontrolováno dodržování hlukových limitů u větrných elektráren.

Z tohoto důvodu měl být celý soubor těchto pravidel považován za plán nebo program ve smyslu environmentální legislativy a měl být přijat až po strategickém posouzení vlivů na životní prostředí. Soud zároveň konstatoval, že při schvalování samotného protokolu neproběhla předchozí účast veřejnosti, přestože taková procedura je vyžadována u opatření, která mohou mít významný vliv na životní prostředí. 

Proto soud zrušil části vyhlášek z roku 2021 týkající se akustické kontroly a také rozhodnutí ministerstva z let 2021, 2022 a 2023, kterými byl tento protokol postupně schvalován a aktualizován. 

Rozhodnutí se tedy netýká samotné technologie větrných elektráren ani jejich povolování. Týká se pouze legality procedury, jíž stát přijal některé technické metodiky regulující jejich provoz.

Obvyklé omyly či nesprávný kontext

První častou dezinterpretací je tvrzení, že Francie zakázala nebo zastavila větrné elektrárny. Rozhodnutí soudu však nic takového neobsahuje. Soud nezrušil zákonný rámec pro větrnou energetiku ani nerozhodoval o směru francouzské energetické politiky. Zrušil pouze některé prováděcí metodiky a části regulatorních aktů. Zrušení regulatorního postupu je tak mylně vydáváno za strategické rozhodnutí o energetice.

Druhou dezinterpretací je tvrzení, že soud uznal škodlivost větrných elektráren nebo jejich hluku. Rozsudek však zdravotní ani technické dopady větrných elektráren vůbec neposuzuje. Nehodnotí hluk jako takový ani nesrovnává větrnou energii s jinými zdroji. Zabývá se výhradně otázkou, zda stát při přijímání regulačních pravidel dodržel požadavky na proces posouzení vlivu zaváděné legislativy a projednání s veřejností.

Třetí omyl spočívá v tvrzení, že rozhodnutí znemožňuje výstavbu nových větrných elektráren. Rozsudek však neruší individuální povolovací řízení, neruší již vydaná povolení a nezakazuje nové projekty. Soud pouze požaduje, aby stát přijal dotčené metodiky znovu a v souladu s pravidly environmentálního posuzování a účasti veřejnosti. Praktickým důsledkem může být opětovné procesně správné přijetí zrušené legislativy, její úprava a případné  zpomalení povolování, nikoli zastavení výstavby.

Obvyklé omyly či nesprávný kontext

1

Soud zneplatnil pouze úřední postupy, ne větrníky jako takové.

2

Verdikt se týká papírování, ne vlivu na zdraví (hluk se neřešil).

3

Rozsudek neruší existující povolení ani výstavbu.

4

Stát musí metodiky schválit znovu s lepším posouzením vlivů a zapojení veřejnosti.

5

Jde o dočasnou administrativní brzdu, ne o konec oboru.

Při přípravě textů byly využity také nástroje umělé inteligence. Odbornou správnost a věcnou přesnost textu ověřili experti.