A přece se točí

V české krajině se tyčí dvě stovky obřích větrníků. Nahlédli jsme do útrob VĚTRNÉ ELEKTRÁRNY. Dovnitř a hlavně nahoru.

Vypadá to spíš jako horolezecký výstup. Sukně musí zůstat dole, ještěže mi fotograf půjčil kraťasy. Dva chlapi mě cvakají do postroje s karabinami, sedák drží na stehnech a na ramenou.
Do klecového výtahu se vejdeme jen dva, já a technik. Karabiny upevňuje na kostru výtahu, ocelová lana drží, ale kabina se lehce chvěje.
„Nebojíte se výšek?“ směje se technik. Nepřesvědčil mě, abych zůstala dole. Copak můžu psát o větrné elektrárně, když ji uvidím jen od její paty?
Cesta výtahem nahoru do gondoly trvá dobrých pět minut. Pak ještě tři patra po žebříku. A nakonec plazením po břiše k transformátorům. I když je elektrárna vypnutá (za provozu se nahoru nesmí), přesto hučí a vrtule se pořád snaží natočit po větru.
Pak pár kroků ke střešnímu okénku a chytit se pevně madel na střeše. List vrtule je ode mě pár centimetrů. Měří 45 metrů.
Mě ale spíš zajímá, jak hluboká propast zeje pode mnou.
100 metrů. Pohled dolů i do kraje se snad rovná jen pocitu, že vás na zádech nad zemí nese nějaký obří pták.

Fascinující hračka

Elektráren u Bantic mělo být původně pětadvacet, dnes tu stojí jen tahle jediná. Na dohled strmí ještě pět vrtulí u Břežan a jedna v Tulešicích. Ze země bych neměla šanci, ale z téhle výšky jsou vidět krásně. Za Tulešicemi pak dýmají věže jaderné elektrárny Dukovany.
Zatímco na ty si obyvatelé jižní Moravy dávno zvykli, větrníky je pořád znepokojují, prý hyzdí krajinu. „Někdo je vnímá jako rušivý element ve výhledu, pro někoho ale můžou být fascinující hračkou,“ vysvětluje Karel Marek.
Jeho firma se věnuje oboru už 23 let. Průšvihy kolem fotovoltaiky a neustálá změna zákonů zelené energii příliš nenahrávají, přesto v oboru zůstal. Začátkem 90. let stavěl jednu z nejstarších tuzemských farem v Jeseníkách, zatím největší větrná farma na Moravě s devíti elektrárnami vyrostla později v Horních Loděnicích.
„Na rozdíl třeba od biomasy neprodukují větrné elektrárny žádné emise oxidu uhličitého, na rozdíl od uhlí nevypouštějí do ovzduší žádné škodliviny, na rozdíl od jaderné energie po větru nezůstává žádný odpad,“ vypočítává výhody svých krásných obřích hraček.
Bantický větrník, když tedy zrovna nestojí kvůli naší exkurzi, pracuje úplně automaticky – sám se zapíná, když začne foukat vítr o rychlosti kolem 3 metrů za sekundu. Má na to počítač, který nutí vrtuli pořád „hledat“ ten nejvhodnější vítr. Když fouká víc než 23 metrů za sekundu, automaticky se vypne, sklopí listy, aby měl větrník co nejmenší odpor vzduchu, a čeká, až zase přijde příhodnější vítr.
Vývoj jde však ke stále větším výškám věží, takže bantický větrník bude brzy patřit k těm menším. „Nahoře víc fouká a vítr je rovnoměrnější. Tady na jižní Moravě není členitý terén, takže jsou nahoře minimální turbulence. Ale třeba v horách vítr kopíruje klesání a stoupání povrchu, tomu se vrtule musí přizpůsobit,“ vysvětluje Marek.

Lákadlo pro turisty

V Česku v současné době stojí zhruba 200 větrných elektráren, nejvíc v Ústeckém kraji, kde vyrostly celkem na jedenácti místech. Ale třeba kraj Vysočina, kde jsou větrné podmínky velmi příhodné, má jen tři a další se zdráhá povolit.
Hlavním argumentem je ochrana krajinného rázu, tedy víceméně estetické hledisko.
Copak jsou větrné elektrárny opravdu tak ošklivé? Málokterá krajina u nás je původní, protínají ji silnice, dráty vysokého napětí, vysílače, vyrostla města, jedná se o prolomení těžebních limitů – přesto se nám větrníky v krajině nelíbí, podle některých kritik dokonce odrazují turisty.
Ačkoli: po dostavbě větrníku v Jindřichovicích pod Smrkem se během prvního roku přijelo na elektrárnu podívat 12 tisíc zvědavých turistů.
Zatímco u nás vyrábějí větrníky jen necelé jedno procento spotřebované energie, v Dánsku jsou na padesáti procentech, podobně to mají s větrem ve Španělsku, tady dokonce dokázali do sítě dodat rekordních 54 procent elektřiny z větru. I v Německu nebo v Rakousku lidé a firmy mnohem víc nakupují zelenou energii, byť může být dražší.
„Je to podobné jako s čističkami odpadních vod. Dávno jsme pochopili, že abychom měli čistou vodu, je nutné do nich investovat, a nikdo se nezlobí, že jsou to vyhozené peníze. I na investice do odsíření uhelných elektráren jsme přistoupili, ačkoli to bylo drahé. Vítr na podobný přístup pořád čeká,“ dodává Marek.
Vítr dává i práci. Ač spoustu věcí řídí počítač, větrníky potřebují lidskou pracovní sílu. Věže se pravidelně kontrolují, s každou údržbou musí technici vrtuli odstavit a dostat se nahoru do gondoly. A to i tam, kde není ve věži výtah.
Teď si zkuste představit, že máte za den zkontrolovat třeba pět takových stometrových věží bez výtahu. A že si nahoře v té poslední kontrolované elektrárně zapomenete mobil, takže musíte na žebřík znovu…

Šumí jako les

Jak je to s hlučností elektráren, z níž mají lidé často obavy? Nejhlučnější je nahoře (při silném větru něco přes 100 decibelů), u paty stometrové elektrárny je hranice hluku podstatně nižší a do půl kilometru od ní nestoupne nad 50 decibelů přes den a 40 v noci – a to je zároveň hygienická norma pro městskou zástavbu. I proto jsou elektrárny stavěné v neobydlených zónách, v polích nebo v horách, k lidským obydlím se hluk ve většině případů vůbec nedonese.
Agentura ochrany přírody a krajiny uvádí, že les ze vzdálenosti 200 metrů „šumí“ stejně silně, jako stejně vzdálená větrná elektrárna.
Odcvakávám si karabiny z madel nahoře na střeše u listů vrtule a pomalu se po břiše zase soukám dolů k žebříku a pak ke kabině výtahu. Vrtule v poli za námi mizí jen pomalu. Ohlížíme se několikrát.
Po té fascinující hračce.

***

Kolik stojí elektřina větrná energie 2,03 Kč/kWh vodní energie 1,9 Kč/kWh elektřina z uhlí 3,9 Kč/kWh elektřina z jádra 4,1 Kč/kWh

Údaje o nákladech na výrobu elektřiny pocházejí ze studie zpracované v německém prostředí v roce 2012. Podobná studie pro Česko není k dispozici, ale lze předpokládat, že by hodnoty byly podobné. V cenách je oproti běžné praxi zahrnuta i státní podpora nebo společenské náklady. „Je to logické – elektřinu z uhlí máme dnes u nás tak levnou jen díky tomu, že provozovatel elektrárny nehradí způsobené škody na zdraví nebo na životním prostředí – tyto náklady nesou veřejné rozpočty, zdravotní pojišťovny a občané,“ vysvětluje Tomáš Jagoš z Hnutí Duha.

Co se hlídá při stavbě větrných elektráren Hluk: zjednodušeně lze říct, že při dodržení vzdálenosti 500 metrů od obytné zóny není elektrárna slyšet, silněji zní třeba šumění větru v korunách stromů. Stroboskopický efekt: vzniká zastiňováním slunce listy vrtule – rychlé střídání světla a stínu může být stresující pro obyvatele okolí, proto se efekt počítá ještě před stavbou. Zvířata: obávané nebezpečí střetu dravců s lopatkami vrtule je minimální, pro ptáky je vrtule viditelná; větrník je však nebezpečný pro netopýry.

Zdroj: 16.7.2016 Magazín Víkend DNES str. 14 Technika

Autor: KLÁRA KUBÍČKOVÁ, mailto:klara.kubickova@mfdnes.cz