Vzdělávací seminář pro učitele v Moravskoslezském kraji
Ing. Jiří Špičák (lektor semináře)
V pátek 11. prosince se uskutečnil v roce 2009 poslední seminář pro pedagogy o větrných elektrárnách a obnovitelných zdrojích energie pořádaný Českou společností pro větrnou energii a za podpory fondu Zelené energie Skupiny ČEZ. Seminář se konal v Ostravě ve spolupráci s Krajským zařízením pro další vzdělávání pedagogických pracovníků.
Krátce po zveřejnění nabídky s kurzem na webových stránkách centra jsme museli řešit pro nás příjemný problém. Standardně je seminář připravován pro 20 pedagogů. To je zdůvodněno tím, že v poslední části semináře při práci s modelem větrné elektrárny je výhodnější nižší počet zúčastněných. V Moravskoslezském kraji se během prvních 3 dnů od zveřejnění pozvánky přihlásilo 21 pedagogů. Celkově jich projevilo zájem o seminář 41. Rozhodovali jsme se, zda dodržet standardní počet účastníků a zbývajícím nabídnout náhradní termín, či seminář uspořádat pro všechny zájemce. Nakonec jsme přistoupili na maximalistickou variantu, abychom uspokojili zájem pedagogů po dalším vzdělání již tento rok.
Seminář probíhal v centru Ostravy, v prostorách KVICu. Místnost určená pro seminář kapacitou dostačovala, nikdo tedy nebyl omezen na prostoru. Výborné bylo i promítací vybavení, které svým rozměrem umožnilo bezproblémové sledování i ze zadních řad.
Seminář jsem začal přednáškou o konvečních a obnovitelných zdrojích energie, na níž pak navazovala přednáška o větrných elektrárnách. O přestávce pak všichni účastníci obdrželi CD s podklady pro výuku a informační brožury.
Poslední část semináře jsem zahájil představením obsahu rozdaného CD včetně početních příkladů o OZE pro studenty. Poté jsme již začali s představováním modelu větrné elektrárny. Popsal jsem jeho konstrukci a možnosti při použití ve vyučovacích hodinách. Samozřejmostí bylo, že si ukázkovou fyzikální úlohu pedagogové ihned vyzkoušeli. Zúčastněným jsem tedy rozdal kartony na výrobu lopatek rotoru a oznámil zadání: „Vyrobit lopatky modelu větrné elektrárny tak, abychom z něj dostali co nejvyšší výkon.“ Omezení bylo v délce lopatky 25 cm. Jinak mohli vytvořit jakýkoli tvar lopatky a model se mohl lišit i počtem lopatek: 2, 3, 4 či 6.
Z počtu přítomných účastníků nakonec bylo vytvořeno 9 pracovních týmů, které vytvářely rotorové lopatky. Člen jednoho z týmů předvedl mimořádnou invenci a všechny překvapil velmi neobvyklým tvarem lopatek a dokázal, že i rotorové lopatky mohou podléhat módním vlivům. Vytvořil totiž krásný design ve tvaru sněhuláka. Ovšem tím překvapení nekončilo. Designér také předvedl cit pro věc při závěrečné montáži, kdy dokázal lopatky nastavit na takový náběhový úhel, že tento model dokázal být jasně nejvýkonnější, jak se potvrdilo při praktické zkoušce s měřením. Nejlepší 2 týmy pak obdržely ocenění ve formě drobných reklamních předmětů od firmy Vestas - největšího výrobce větrných elektráren na světě.
