My o OZE, oni o…

1.6.2011 Hospodářské noviny str.10, Názory, Michal Komárek

Polemika

Charakterizovat dnes obnovitelné zdroje energie (OZE) jako nějaký experiment, který nemá budoucnost, je podobné, jako kdyby někdo před třiceti lety radil Stevu Jobsovi, aby už toho kutění s Applem nechal, protože budoucnost přece patří zcela jasně psacím strojům a logaritmickým pravítkům.
Něco takového se ovšem Julii Hrstkové v jejím komentáři (HN 23. 5.) povedlo. V souvislosti s evropskou a zejména německou „protijadernou panikou“ napsala: „Pokusy s obnovitelnými zdroji stejně jako návrat k uhlí jsou viditelně slepými uličkami.“
Tento mýtus o obnovitelných zdrojích energie žije v Česku velmi silně. Má několik základních poloh: přesvědčení, že z OZE dostatečné množství energie vyrobit nelze. Navazující jistotu, že i kdyby to šlo, je stejně black out nevyhnutelný, protože sluníčko nesvítí pořád a ani vítr stále nefouká. A konečně specificky českou zkušenost z boomu solárních elektráren: jestli jsou OZE k něčemu dobré, tak k tomu, aby si na nich podnikatelé namastili kapsu bez ohledu na to, jaký to má smysl v energetice, nakolik to zabírá zemědělskou půdu a hyzdí krajinu
Začněme od té poslední kritiky. Boom solárních elektráren byl u nás opravdu nezvládnutý a podle míry paranoie a náklonnosti ke konspiračním teoriím můžeme přemýšlet o tom, zda šlo o to, aby na tom někdo vydělal, nebo byly příčinou jen „normální“ manažerské chyby. Jisté je ale jedno: za hloupost úředníků nebo vychytralost politiků obnovitelné zdroje energie nemohou.
Druhá věc je asi ještě jasnější: Německo odhaduje, že bude z OZE vyrábět do poloviny století 80 % elektřiny, za deset let bude průměr EU zřejmě vysoko překračovat 20 % a v Dánsku už dnes vyrábějí přes 20 % elektřiny větrné elektrárny. Dynamiku odvětví charakterizuje dvouciferný růst a byznys je to v řádu stovek miliard eur. Ne, to nevypadá jako pokus, který nikam nesměřuje.
A přes všechnu skepsi to platí i pro Česko. Bez ohledu na to, že nárys naší Státní energetické koncepce s 20 % OZE v roce 2050 vypadá ve srovnání s ostatními zeměmi EU jako návrat do pravěku. Vědečtější studie totiž ukazují úplně jiný potenciál: například dnes už téměř legendární zpráva Pačesovy komise, kterou nelze podezřívat ani z nejmenších sympatií k jakémukoli ekologickému aktivismu, počítá až se 70% podílem OZE na výrobě elektřiny v Česku.
Nejnáročnější je třetí námitka: mají-li OZE zajišťovat většinu výroby elektřiny, musí projít zásadní změnou i rozvodné sítě. Jenže koncept „chytrých sítí“, které umožní skladovat energii a vyvažovat výkyvy mezi nabídkou a poptávkou, už také není žádným sci-fi, nýbrž odvětvím, se kterým vyspělé země počítají a do něhož investují ohromné částky.
Nabídka volby je vcelku přehledná: můžeme si ponechat svoje mýty, nebo spolu s vyspělými zeměmi stavět energetiku na nových základech. To první dnes stále jasněji vypadá jako pokus, který nemá žádnou budoucnost.